Rafiki Water Boulder Games 2021

Tahle akce připomíná spíš lezecký happening než závody nabité soutěživostí a nervozitou. To ale neznamená, že by do toho lezci na Rafiki Water Boulder Games nešli naplno. 7. ročník unikátních a divácky atraktivních závodů nad vodou měl letní atmosféru, bouřlivé obecenstvo a motivované lezce všech věkových kategorií.

Ve vodní nádrži, která v zimě slouží pro zasněžování, zjara organizátoři připraví základ, na kterém 2 týdny před akcí postaví lešení s 9 metrovou, lehce převislou stěnou. Na ní stavěči připraví 2 kvalifikační cesty, které si mohou lezci od sobotního rána i zkoušet. 

Jako první se lezou závody dětí, které probíhají na kvalifikačních cestách, u těch nejmladších se ale neleze až nahoru. Cílem lezce je co nejdřív stisknout tlačítko na konci cesty, poté už může teoreticky i spadnout, takže se nabízí ve vypjatém souboji i trochu zariskovat.

Inspirace přišla od Sharmy a jeho Deep Water Sola. Chtěl jsem podobnou taškařici udělat u nás.

Sally, organizátor závodu RWBG

Po závodech v dětských kategoriích, kde rozhoduje nejrychlejší čas, nastává kvalifikace mužů a žen. Každý leze obě kvalifikační cesty dvakrát a počítá se mu lepší čas. Ti s nejnižším součtem postupují do finále. 

Před ním stavěči cestu přestaví. Pro ženy je jiná, než pro muže. Pak už se postupuje pavoukem, vždy dva lezci proti sobě naráz ve stejně postavených cestách. Kdo dřív stiskne tlačítko, postupuje. Jak se závodní pole zužuje, lezci poznávají po opakovaném přelezu cestu čím dál lépe a tím se taky zvyšuje jejich rychlost. Boje o medailové pozice už jsou slušné sprinty!

Další strohé popisy si už necháme od cesty. Přečtete si dojmy a zajímavosti v rozhovorech s organizátory i závodníky, prohlídněte si fotky a video a příští rok sbalte plavky a dorazte!

Jak hodnotíš atmosféru, nasazení lezců a počasí letošního závodu?

Myslím, že si to všichni užili, zvlášť ti, kteří si pamatují počasí z 5. a 6. ročníku. Atmosféra byla skvělá. Kam jsem se otočil, viděl jsem úsměv a pohodu. Lezci do toho dali určitě všechno a jsem rád, že se nikomu nic nestalo.

Co tě přivedlo k organizování tohoto typu závodu? Inspiroval ses někde v zahraničí?

Inspirace přišla od Sharmy a jeho Deep Water Sola. Chtěl jsem podobnou taškařici udělat u nás. Hledal jsem vhodné místo různě po ČR tak dlouho, až udělal Ski klub Velké Meziříčí retenční nádrž přímo u nás.

Jak je těžké najít místo pro lezecké závody nad vodou? Nechal ses slyšet, že jsi objel celou republiku a nenašel jsi vhodnější místo než je Fajtův kopec.

Nádrž na Fajtově kopci je fantastické místo, ale bohužel tam nezajede žádná těžká technika a v případě deště je to problematická lokalita i pro osobní auta. Po zkušenosti 6. ročníku, kdy jsme úplně rozjezdili všechny louky okolo, tahali auta z bláta a měli s tím hromadu problémů, jsem celý rok řešil, že musím najít lepší místo. Bohužel (nebo možná bohudík) jsem lepší místo nenašel (a pokud našel, nebyl zájem ze strany majitele) a tak jsme i 7. ročník pořádali opět u Velkého Meziříčí.

Jak vnímáš zájem lezců o tenhle závod? Především dětí tu letos byla kopice.

Po pravdě jsem čekal větší zájem hlavně u dospělých lezců a místní veřejnosti, protože si myslím, že to je unikátní a zajímavá akce. Téměř každý rok jsem zklamaný, že návštěvníků z našeho města je minimum. Děti jsou úžasné a odvážné, mají radost ze všeho, co jim člověk připraví, zvlášť když se jedná o kombinaci vody a lezení. Co se týká obecného zájmu dětí o lezení, tak mám pocit, že to je pro ně jeden z nejzajímavějších sportů vůbec a v době, kdy jsme ještě mohli provozovat lezecký oddíl ve Velkém Meziříčí to bylo jasně vidět. Měli jsme 120 dětských členů. Popularita lezení bude i nadále stoupat.

Už plánuješ 8. ročník? Už je známý termín a místo?

Na tuhle otázku zatím nemám odpověď, protože chci Rafiki Water Boulder Games udělat ještě lepší, větší a zajímavější, ale je otázka, jestli se nám podaří sehnat peníze. Každý rok je to těžší a já na sobě začínám cítit lehké vyhoření. Uvidíme.

Kolik let už se věnuješ stavění a kolikrát jsi stavěl na RWBG?

Stavění se věnuji 13 let. WBG jsem letos stavěl potřetí.

Jaký je rozdíl mezi stavěním cesty na klasické stěně a na RWBG? Vybíráš jiné typy chytů, jiné pohybové sekvence?

Největší rozdíl je v tom že stavíš nad vodou. Veškerá manipulace se strukturami či chyty je o to náročnější. Na všechno musíš dávat dvakrát větší pozor, aby to nespadlo do vody. To zpomaluje práci. Ohledně pohybových sekvencí se spíše zaměřujeme na flow, aby cesta plynula a dala se lézt rychle. Snažíme se v ní také udělat pár riskantnějších zkratek, aby ti, kteří jsou ochotní riskovat, byli i ti nejrychlejší.

Jak s Olinem vymýšlíte kvalifikační a finálové cesty? Každý z vás staví něco, nebo je to společné dílo, které i předem diskutujete?

Nejdříve stavíme finálovou cestu. Každý staví jednu půlku a druhý pomáhá spouštět struktury a chyty. Je to v každém případě týmová práce. Společně si cestu přelézáme a upravujeme do konečné podoby. Začínáme stavět ve středu ráno a finálová cesta nám většinou trvá celý den. Podobně je to s ženskou finálovkou. Kvalifikační cestu pak staví každý jednu a opět společně upravujeme a ladíme, tak aby odpovídala našim představám – jak lezeckým, tak vizuálním.

Jak obtížné byly letos cesty? Dětská, kvalifikační, ženské a mužské finále?

Obtížnostně se těžko hodnotí. Kvalda byla myslím okolo 6 a finále okolo 7, ale na těhle závodech jde hlavně o rychlost. Pokud bys lezl finálovou cestu pomalu a staticky, bude možná těžší, ale když do toho přidáš dynamiku, kroky jsou rázem lehčí, všude snadno doletíš.

Překvapilo tě, jak se lezci popasovali s cestou, především s těmi finálovými? Lezli to tak, jak jste plánovali, nebo našli jiné varianty?

Varianty děláme záměrně, aby se dalo v cestě riskovat a dělat zkratky. Jinak si myslím, že se žádné velké překvapení nekonalo. Rozdíly v přelezech byly, ale je dobře že si každý najde svou cestu.

Dostala se k tobě i nějaká zpětná vazba od závodníků?

Zpětná vazba byla vesměs kladná. Někdo chválil kvaldy že byly super, někdo zase kvaldy pohanil a pochválil finále. Udělali jsme, co bylo v našich silách. Že se vždy nezavděčíme všem lezcům je asi normální.

Oddechneš si, když cesty rovnoměrně rozřadí závodní pole? Máš předem obavy, že lezci budou padat už v půlce, nebo se tím naopak proběhnou moc snadno?

Letos jsem měl asi největší obavy z dámského finále. Když jsem koukal jak lezou holky v kvalifikaci, bál jsem se, že to bude moc těžký. Ale nakonec to dobře dopadlo. O rozřazení se zas tak nebojím, protože jde hlavně o čas a cesty rozhodně nejsou zas tak těžké. Letos byl jeden riskantní pohup hned na začátku finálové cesty, který pár závodníků poslal do vody, ale to byl taky účel. Takže to, že spadnou, je vlastně v pořádku.

Budeš stavět i příští rok?

Během stavění, kdy už máme od sedáku modřiny, si vždycky říkáme, že nás tam Sally už příští rok neuvidí, že je to hrozná dřina. Na to člověk ale za rok zapomene. Kdežto na chvíle, kdy visíš na laně, za zády ti zapadá sluníčko a ty se snažíš na stěnu našroubovat zábavu pro více jak 100 závodníků, na ty vzpomínky přetrvají. Takže uvidíme!

Jak osobně vnímáš akci RWBG? Je to lezení, highball, nebo lezení na rychlost? Je to závod jako každý jiný, nebo spíš lezecký happening?

RWBG je osobitý lezecký závod, na který mě baví jezdit kvůli své atmosféře. Najde se tu mix lidí. Někteří chtějí být na nejvyšších příčkách, jiní přijdou jen z hecu, další si takový typ závodu chtějí zkusit a pak jsou tu lidé, kteří preferují být diváky a strávit den u vody.

Water boulder games jsou DWS (deep water solo) a typově mi připomínají americké závody Psicobloc, kde lezci v duelu závodí o to, kdo bude první na vrcholu stěny. Jelikož mají RWBGčka už sedmiletou tradici, tak bych je zařadil do skupiny závod jako každý jiný.

Účastnil ses minulých ročníků? Proč jsi letos závod nad vodou vynechal?

V minulých letech jsem se zúčastnil dvou ročníků, tento rok jsem se závoděním moc nepočítal, měl jsem v plánu oběd s rodinou. Rád jsem se však dojel na závody kouknout a popovídat si s lidmi a kamarády, které jsem dlouho neviděl.

Evidentně jsi šetřil síly na soutěž na campusu, kde jsi vyhrál dospěláckou kategorii. Je campus tvoje oblíbená disciplína, kterou hodně zařazuješ do tréninku?

Závod na campusu byla jen shoda náhod. Já měl ten den rest day, šetřil jsem sílu na nedělní výjezd do Moravského krasu, který bohužel nedopadl kvůli počasí. Závodit jsem šel z hecu a vlastně i chuti zjistit, jak na tom na campusu jsem, protože necampusuju už tak 2 rok, možná víc. V minulosti jsem tuto disciplínu přidával do tréninku často, ale poslední dobou se můj trénink skládá hlavně z velkého podílu lezení, ať už na stěně nebo ve skalách.

Co říkáš na výkon mlaďocha Honzy Štípka, který exceloval jak při lezení, tak absolutně vyhrál i celý campus?

Je pěkné vidět motivovanou mladší generaci, která se stále posouvá a vyvíjí. Honzu jsem zaregistroval už v minulosti a od té doby se hodně posunul.

Jak osobně vnímáš akci RWBG? Je to závod jako každý jiný, nebo spíš lezecký happening?

RWBG vnímám jako parádní odreagování od klasických pohárových závodů. Tím že tu nejde o žádný body, je to takový víc v klidu. A ten koncept toho, že se leze nad vodou, je prostě skvělej.

Po kolikáté ses už letos účastnil? A jak se ti dařilo umisťovat?

Zúčastnil jsem se potřetí. Dvakrát jsem byl třetí a tenhle rok druhej. Tak doufám že na dalším ročníku už to konečně klapne na ten nejvyšší stupínek.

Trénuješ nějak speciálně na tenhle závod?

I když se to možná podle výsledků nezdá, tak netrénuju. Ale obecně mám rád dynamický cesty, který se dají napojovat do takovýho dynoflow. To je pro mě myslím na WBG velká výhoda.

Jaká je tvoje taktika? Lezeš spíš na jistotu, nebo zkoušíš i trochu riskovat a pouštíš se do dynamických kroků? Liší se to v kvalifikaci a ve finále?

První kolo kvalifikace lezu na jistotu, v druhém se snažím trochu rozlítat. Ve finále sleduju, kdo je jak rychlej a podle toho zvyšuju stupeň rizika. Poslední 2–3 kola už se ale vždycky letěj na hranu.

Jak se podle tebe povedly stavěčům letošní cesty?

Kvalifikační cesty byli dost zajímavý. Tím, jak člověk neměl moc času na zkoušení a byly trochu složitější, tak se asi nenašly ty největší zkratky. Finále ale velkej klobouček! Cesta super rychlá a hezky se navazoval pohyb za pohybem.

Zůstal jsi na večerní párty?

Nene, po vyhlášení jsem letěl domu, abych mohl další den trénovat.

Dorazíš na příští ročník?

Pokud to sezóna a situace dovolí tak určitě!

Ženy:

1. místo Tereza Širůčková
2. místo Martina Dušánková
3. místo Anna Gibson

Muži:

1. místo Štěpán Potůček
2. místo Michal Běhounek
3. místo Ondřej Slezák

Děti 2006/2007:

1. místo Vilém Jančuš
2. místo Stanislav Junaštík
3. místo Marek Šoukal

Děti 2008/2009:

1. místo Jan Štipek
2. místo Klara Preislerová
3. místo Jaroslav Ambroz

Děti 2010/2011:

1. místo Lily Kauerová
2. místo Mia Migalová
3. místo Maty Kočí

Děti 2012 a mladší:

1. místo Janek Panušek
2. místo Paulina Satlawa
3. místo Nikol Ovčáčková

Podívej se na fotky, výsledky a další aktuality na Facebooku Wateru.