Příběhy triček: Chasin' the trane

Pokud se aspoň chvilku pohybuješ v lezeckém světě, určitě tě neminulo zvučné jméno John Bachar. Tento „Stonemaster“ se narodil v roce 1957, tedy v době, kdy započala zlatá éra yosemitského lezení. Zpočátku to vypadlo, že z Johna bude profesionální hráč baseballu s prestižním univerzitním vzděláním, avšak osud tomu chtěl jinak a John objevil kouzlo lezení.

Celé to začalo bouldrováním na písku poblíž L.A., pokračovalo čím dál častějším ulíváním se ze školy a skončilo tím, že se John stal lezcem na plný úvazek. To celé v dobách, kdy nic jako „profesionální lezec“ neexistovalo a samotným lezením se tedy nebylo možné uživit. Hippie éra ovšem vládla i ve skalách, a tak se John spokojil se skromným životem ve své červené dodávce, dny trávil lezením a večery si krátil hraním na saxofon. Skalní oblasti Yosemitů a Joshua Tree se mu staly domovem. A právě zde se zrodila věhlasná sestava zvaná „Stonemasters“, k níž kromě Johna patřily ikony jako Mike Graham, John Long či Lynn Hill.

John Bachar má za sebou na laně takové prásky, jako jsou vůbec první výstupy na yosemitský Half Dome a El Capitan za 24 hodin (1986 s Peterem Croftem). Bachar se ale netajil svým opovržením nad sportovním lezením. 

NESNÁŠEL VRTÁNÍ DO SKÁLY, NADBYTEK FIXNÍHO JIŠTĚNÍ A SÁM PROSLUL JAKO VYZNAVAČ VOLNÝCH PŘELEZŮ A FREE SÓLO STYLU.

Ne vždy lezecká komunita Bacharovo sólování kvitovala, načež John občas reagoval lehce arogantními gesty. Např. vypsal odměnu 10 000 USD pro toho, kdo se s ním odváží strávit den ve skalách. Nikdo se nenašel. Kamarádka Lynn Hill označila Johna za perfekcionistu s tím, že free solo pro něj bylo způsobem, jak se co nejvíce přiblížit tomu, co považoval za dokonalost.

Perfekcionismus byl pak znát i na Johnově režimu tréninků, ať už tím, že si sám navrhoval a sestavoval sportovní náčiní, např. kultovní „Bacharův žebřík“ nebo tím, že neopomíjel ani mentální kondici a naplno se ponořil do studia východních filosofií a principů.

V roce 1981 navštívil Bachar lezecký festival ve Frankenjuře. Na tehdejší evropské scéně zanechal hluboký dojem, když jako první přelezl nedokončený projekt na skále Krottenseer Turm. Přelez klasifikoval za 7c+ a stvořil tak toho času nejtěžší linku v Evropě a zároveň jednu z nejobtížnějších na světě. Pro jméno „Chasin´ the Train“ mu byl inspirací saxofonista John Coltrane a jeho stejnojmenná skladba.

Když se Bachar vrátil domů do USA, prohlásil, že by se Evropané měli naučit sólovat. Ač tento výrok tehdejší evropské lezce vyhecoval, sportovní lezení si i nadále udrželo prim a ovládlo Frankenjuru rychlostí blesku (deset let po Bacharovi už tady Wolfgang Güllich drtil světově první 9a “Action Directe“).

Bacharův počin se dnes pyšní klasou 7c a je stálou výzvou nejen pro německé lezce. Novinkou je, že se k cestě váže nový trend, a to lézt ji na Green Point (GP), neboli „vlastní silou po vlastním“, tedy jen za použití vlastního postupového jištění. Na GP cestu prvně přelezl Heiko Queitsch, jenž přispěl inspirací pro všechny lezce, kteří nesouzní s přílišným progresem sportovního lezení a nahuštěním železa ve skalách.

S naivní nadsázkou by se možná dalo říct, že by byl John Bachar potěšen, že se lezení na GP stává oblíbenou alternativou ve sportovkářském světě. A zároveň kompromisem k lezení bez lana, které se Johnovi stalo osudným, když ve svých 52 letech při free sólu na Dike Wall v Kalifornii spadl a zemřel. Lezecká vášeň se mu tak stala životem i smrtí.

Závěrem se potěšme tím, že i pro ty, co zrovna neholdují free sólům, jsou tady stále nové výzvy. Ať už se rozhodneš vyzkoušet Chasin´ the Train po boltech nebo nabalíš friendy a půjdeš po vlastním, jdi si za svým a dávej pozor na sebe i na to, aby ti neujel vlak.