Maika’i Projects: trochu jiný lezecký příběh

Setkal jsem se s chlapíkem jménem Ángelem Paraíso, jedním ze zakladatelů Maika'i Projects a tento příběh je důkazem toho, že nadšení a vášeň opravdu může překonávat překážky. Rozhovor ti nabídne nejen úplně jiný pohled na lezení, ale taky na lidskou odhodlanost.

Hned v úvodu ti řekneme, o co vlastně vůbec jde. Co je Maika's projects? A co přesně lidé, kteří za tímto projektem stojí, dělají? 

Maika'i Projects je neziskovou organizací, která se zaměřuje na rozvoj v obtížně přístupných oblastech. Svojí činností je přínosem pro zviditelnění nevládních organizací (Non-Governmental Organizations) ve Spojených státech, se kterými spolupracuje.

Jejich filozofií je ukázat lidem lezení jako nástroj pro rozvoj fyzických, mentálních, emocionálních a sociálních hodnot. Hodnoty jako zdraví, uvědomělost, motivace, důvěra a sebedůvěra, sebezdokonalování, odolnost, týmová práce, rovnost, empatie a celkový rozvoj komunity.

Maika'i vytváří samostatné projekty, jako je stavba lezeckých stěn nebo zřízení skupin dobrovolníků pro trénink, výuku a realizaci aktivit spojených s lezením a přírodou.

Celý proces probíhá takto:

Ángele, kdo jsi a jak se zrodily projekty Maika'i? 

Ahoj! Jmenuji se Ángel Paraíso, je mi 26 let a pocházím z Madridu (Španělsko). Myšlenka Maika'i Projects se zrodila z touhy vytvořit něco, co by mělo pozitivní dopad na lidi a svět. Svůj podíl mají samozřejmě i mé předchozí životní zkušenosti. Vystudoval jsem obor Sociální integrace a vždy jsem se věnoval sportu, byla to tedy jen otázka času, než se tyto dvě cesty propojí.

V roce 2017/2018 jsem absolvoval dobrovolnickou cestu do Ugandy, ale nebyl jsem spokojen s omezeným časem, který jsme měli na to, abychom něco dokončili. Tak jsme se s Pablem Antholinem, dalším zakladatelem Maika'i, rozhodli, že se v roce 2019 vrátíme a vybudujeme něco trvanlivějšího, co by mohlo změnit životy tamních lidí. Spojili jsme tedy potřebu něco udělat s naší láskou k lezení.

Rozhodli jsme postavit lezeckou stěnu ve škole a nabídnout nový, jiný sport, který mohl ovlivnit životy a přinést klid do každodenních bojů mladých lidí.

Kolik lidí stálo u zrodu Maika'i? Co vás vedlo k tomu vybudovat právě lezecké stěny?

Na začátku jsme byli jen dva, Pablo a já. Nyní náš tým čítá sedm lidí za pouhé čtyři roky fungování (s celosvětovou pandemií uprostřed, která naši práci zastavila).

Popravdě řečeno, náš projekt nebyl jedinečný. Inspirovali jsme se podobnou prací po celém světě.

"Bylo jasné, že lezení je náš způsob, jak změnit životy lidí. Myslím tím: změnilo to náš život, tak proč to nezkusit ukázat i někomu jinému?"

Inspirací nám byli především kluci z ClimbAID, což je švýcarská nevládní organizace. Začali s crowdfundingem, pořídili si dodávku a rozvezli lezecké stěny. Nejprve v Libanonu s projektem Climbing for Peace. Dnes jsou velmi aktivní i ve Švýcarsku s projekty The MaXi Family nebo Der Würfel a taky v Řecku s projektem Pame Pano! - Let's go up!

Další inspirací pro nás byli kluci z Fundacion Deporte Libre, kteří přinášejí lezení a sport do škol v Chile. Chci říct, že přinášejí hory do škol, a to myslím doslova!

Nyní máte tři aktivní projekty. Dva probíhají v Řecku a jeden v Ugandě. Můžeš nám o všech říct víc podrobností?

no, to je správně. Náš první projekt jsme zahájili v Ugandě, ve městě Kimya, následovaly dva projekty v Řecku: Katsikas u Ioanniny v uprchlickém táboře a druhý na ostrově Lesbos.

Pilotním projektem byla lezecká stěna Kumwenya v Ugandě, i když před několika lety musel být zastaven kvůli pandemii COVID-19 a propuknutí eboly. Nyní však už pomalu pokračuje. Cílem bylo vybudovat lezeckou stěnu ve škole v Kumwenyi (s přispěním nevládní organizace Kelele Africa).

Účelem bylo dát školákům novou, jinou příležitost a zároveň vytvořit lezecký projekt mezi ostatními školami. Byl to náročný proces uprostřed džungle, bez elektřiny a s omezenými zásobami.

Chvíli nám trvalo, než jsme všechno postavili, ale pak to mělo obrovský úspěch! Nejdříve to začalo jen u dětí, ale po chvíli si chtěli lezení vyzkoušet všichni! Bylo to skvělé! 

„Vzpomínám si, že holky nechtěly přijít a zkusit to, ale po chvíli už dělaly dynamo z obou rukou! Bylo to úžasné!“

Naneštěstí se to na nějakou dobu pozastavilo, ale v roce 2022 nám podal pomocnou ruku jeden dobrovolník. Opravili jsme pár věcí na stěně, vybudovali dopadiště a přidali další chyty. Nyní hledáme někoho, kdo by tam mohl zůstat déle a být lidem k ruce alespoň půl roku, aby se komunita dále rozvíjela a rozrůstala.

Projekt Bullet v Katsikasu vznikl díky videu o lezecké stěně Kumwenya v Ugandě, které jsme zveřejnili. Mělo spoustu zhlédnutí a lajků a jako bonus nás kontaktovala Emilia Koralová, která byla součástí projektu Women's Sport s Imanem Namizwallem z Habibi Works v Řecku.

Nápad vznikl v uprchlickém táboře na základě potřeb žen, převážně muslimského vyznání, které chtěly sportovat, věnovat se různorodým aktivitám a zabavit se od náročné rutiny tábora. Zároveň ale chtěly být v bezpečném prostředí mimo vliv mužů.

Emilia je milovnicí hor a horolezectví a v okolí Ioanniny je spousta skal. V posledních měsících tam bylo navrtáno mnoho nových sektorů, tak se tam jeďte podívat! Jejím nápadem bylo přenést lezení do rutiny uprchlíků.

Začali jsme vybírat peníze, prodávat trička a shánět prostředky na nákup chytů a dalšího materiálu. Vytvořili jsme lezeckou stěnu přímo v budově uprchlického tábora, kterou má Habibi Works. Je to velký sklad, který je centrem různých událostí, ale funguje i jako sportoviště pro box, volejbal nebo jógu. Probíhají zde i workshopy zaměřené na zpracování dřeva, techniku, vaření, umění a vše, co mohou dobrovolníci nabídnout.

V roce 2021 se z nápadu stala skutečnost! Postavili jsme malou lezeckou stěnu, na které se dalo lézt bez ohledu na počasí. Je skvělé, že zde máme možnosti lezení, a že se pro něj lidé dokáží nadchnou spolu s dalšími sportovními aktivitami.

Nakonec přišel projekt na ostrově Lesbos, který přirozeně vyplynul ze spolupráce s nevládními organizacemi navázaných v posledních letech. Začalo to hlavně díky organizaci Yoga and Sport with Refugees, která měla v kryté tělocvičně lezeckou stěnu. Stěna už sice byla postavená, ale chyběla jí jiskra.

Během naší cesty do Řecka v roce 2022 a po pobytu v Ioannině jsme se vydali na ostrov a navázali kontakt s místními lidmi. Poté jsme začali vytvářet akce, lekce lezení, workshopy, osazovat nové cesty a bavit se, a to vše díky úsilí dobrovolníků, kteří do tohoto projektu dali kus sebe.

Nejvíc mě baví vidět to množství lidí z celého světa, kteří mluví různými jazyky, jak spolupracují a vzájemně se podporují. Jsou součástí něčeho, co nás spojuje.

Jaké to bylo seznamovat lidí, kteří přišli do Evropy jako uprchlíci, s lezením, které jim může připadat nové a neobvyklé?

Tak jako když přivedete někoho nového do místní posilovny nebo na skály! Bylo obtížné představit lezení dospělým, protože lezení na barevných chytech vnímali jako dětskou hru. Ale díky správné motivaci se zapojili všichni. Ženy se zpočátku do lezení nehrnuly, ale se správnými výzvami a hrami to začaly zkoušet a předváděly technické pohyby na choulostivých problémech. Zatímco muži si oblíbili ty silové. Šlo o to najít pro každého to pravé.

Nejkrásnější bylo vidět, jak se všichni navzájem podporují. Dodnes si pamatuji, jak mi Eisa (jedna z uprchlic, která v současné době žije v Paříži) říkala: „Víš, nejvíc se mi líbilo, když jsem se dostala na vrchol, zatímco ostatní mě povzbuzovali zespodu. V tu chvíli jsem měla pocit, že v životě dokážu cokoli! A tak jsem se rozhodla, že se mi to podaří.“

Daří se skupinám lidí v Katsikas nebo na Lesbosu pravidelně lézt venku na skalách?

Vlastně ano, a to je skvělé! Jen 10 minut jízdy na kole od Katsikasu je spousta skalních sektorů se spoustou cest. Venku většinou lezeme každý pátek. 

Na Lesbosu je zase v okolí spousta super boulderů, tak místo lana bereme bouldermatky a jdeme!

Zaznamenali jste během projektů rozdílný zájem o lezení mezi muži a ženami?

Těžko říct, pokaždé je to jiné. Projekty v táborech jsou závislé na lidech, kteří tam momentálně jsou, a to se neustále mění. Někdy se podaří mít stejné lidi po celé měsíce, ale jindy je lidí málo a zdá se, že věci nefungují dobře. Nebo najednou přijde spousta nových lidí a systém se opět změní...

Na začátku jsme měli hlavně ženy a byla to pevná skupina. Vzpomínám si, že jedna z nich tlačila a motivovala ostatní, aby se přidaly a zkusily to, a bylo to úžasné! Jindy jsme měli hodně mladých lidí, hlavně kluků. Na Lesbosu je fajn skupina mladých žen, které začínají trénovat, ale předtím jsme pracovali jen s kluky.

Jsem si jistý, že jste během procesu museli čelit těžkým chvílím, na druhou stranu jste si jistě zapamatovali několik silných okamžiků. Můžete jeden z nich popsat?

Těžké chvíle, ha... tolik, tolik! Myslím, že hlavně během našeho prvního projektu v Ugandě, kde se každodenní problémy stávaly většími a otravnějšími. Zpoždění, nemožnost dostat se k materiálu, když potřebujete nebo nedostatek elektřiny. Nejtěžší byla naše omezená doba, kterou jsme tam měli.

Někdy jsme vynaložili všechno naše úsilí, ale věci nezáležely jen na nás. Čas se začne krátit a my musíme téměř s prázdnou odjet, aniž bychom měli téměř cokoli hotovo a projekt mohl pokračovat. Nakonec jsme se všichni museli vrátit do svého života. Odcházet s nedokončenými věcmi byl hrozný pocit.

Nebo když jsme byli v Řecku, z ničeho nic vypukla další epidemie COVID-19 a zastavilo se úplně všechno.

Moje nejšťastnější chvíle byly, když jsem viděl, jak se v Řecku propojili lidé z řad uprchlíků s místní lezeckou komunitou. Uspořádali jsme malé závody a bylo úžasné vidět místní, jak lezou a povídají si s lidmi z Afghánistánu, Libanonu a dalších zemí. Místní zvali kluky, aby se k nim přidali na skalách, diskutovali o boulderových problémech... to bylo něco! A pořád to trvá! 

Jako vždycky: „Všechno nakonec dobře dopadne, víš?“

Měli jste nějakou podporu institucí nebo značek, které mohly na projektech spolupracovat?

Pomoc institucí a vlády ne. Peníze jsme vložili z našich úspor, ale jakmile jsme začali, získali jsme podporu od lezecké komunity. Udělali jsme crowdfunding a začali prodávat trička (která můžete najít na našich webových stránkách).

Za krátkou dobu jsme prodali asi 700 triček, což nám dalo dobrý počáteční příjem, abychom mohli věci rozvíjet. Také nás podpořilo několik značek, které nám darovaly materiál, lana, jistítka a lezecké chyty.

Jak mohou lidé přispět na podporu těchto projektů?

Podpořit nás můžete třemi způsoby. Za prvé: darováním materiálu (hlavně v Madridu), ale můžete nás kontaktovat a my zajistíme dopravu. Pokud máte nějaký přebytečný lezecký materiál, který už nepotřebujete, dáme mu druhý život v našich lezeckých centrech. Velmi si ceníme také finančních darů na náš bankovní účet.

Další možností, jak podpořit naše projekty, je Patreon. Jen za cenu jednoho piva měsíčně toho můžete udělat hodně!

Třetím způsobem je být dobrovolníkem v některém z těchto projektů. Sám za sebe a na jak dlouho máte čas a jak dlouho chcete. Žádná omezení! Když tam budete chodit a dávat lekce lezení, jógy nebo čehokoli jiného, co můžete nabídnout, bude to velmi ceněné.

V současnosti bychom chtěli mít tým horských průvodců a začít tak s výstupy na některé horské vrcholy. V neposlední řadě máme malý e-shop, kde nás můžete podpořit koupí našeho slavného trička. Brzy se objeví i další merch věci. (úsměv)

MAIKA'I MŮŽETE PODPOŘIT KOUPÍ VÝROBKŮ

Jste v kontaktu s některými lidmi, kteří z center odešli? Stále ještě lezou?

Ano, rozhodně! S některými z nich, kteří procestovali Evropu a hledají nový domov kdekoli jinde, jsme v kontaktu. Hodně lidí odjelo do Německa a Francie. Vyprávějí nám, jak se jim tam daří, jaké jsou místní lezecké stěny (a jak jsou drahé!), posílají nám videa, jak se jim na jejich cestě daří.

„Je skvělé vidět, jak semínko, které jste v nich zasadili, začalo růst, a jak našli vášeň a nové kontakty díky lezení a sportu všeobecně.“

Pokud chcete získat větší přehled, můžete se podívat na toto video Ramadána Asaliho. Byl v našem centru a nyní tam stále leze a vysvětluje svůj příběh:

PŘÍBĚH RAMADANA ASALIHO

Jaká je budoucnost projektů Maika'i? Máte nějakou vizi?

Rádi bychom, aby se vše stabilizovalo a fungovalo hladčeji. Abychom měli pevnou základnu dobrovolníků a lidí, kteří mohou udržovat věci v chodu.

Víte, jsme parta lidí z Madridu, máme své zaměstnání a běžný život a není to jednoduché. Je to ale náš sen a cíl, abychom se mohli naplno věnovat těmto projektům a dokázali přinést lezení do míst, kde může být nástrojem sociálního začleňování.

Také zde ve Vallecasu rozjíždíme místní projekt, takže získáváme instruktorské certifikáty, aby vše bylo co nejvíce oficiální a vytvořili jsme si pevnou základnu. Pokud chcete být o našich projektech informováni, můžete sledovat náš Instagram, Facebook, YouTube nebo webové stránky.

Ángele, bylo skvělé objevit Maika'i Projects a lidi, kteří za nimi stojí. Moc ti děkuji!